Matka.
Světnička malá, nízká, ve sklepení,
na sčernalý dvůr s oknem jediným
pro trochu mdlého svitu v době denní,
jenž na římse si okamžik jen zdřím.
Světnička bídná, chudá, neveselá,
nábytku starých kousků několik,
na vlhké stěně Kristus – trn kol čela,
ve vzduchu ticho, sten a pláč a vzlyk.
**
Jde noc tichá po ulici,
bez hvězdy a zamyšlena,
nad strojem se, bídu v lící,
v prácípráci chýlí mladá žena.
Venku padlý sníh se bělá,
s nocí snivou povídá si,
bědně žena rozechvělá,
slzami jí vlhnou řasy.
5
Po světnici chladno letí,
mráz je venku, tady všady,
na lůžku se čtyři děti
tulí k sobě zimou, hlady.
Nejmladší dceruška malá
smutně žádá kousek chleba,
matce v muka neskonalá
hlas ten krev ze srdce střebá.
„Dočkej, zlato moje, rána,
odvedu to časně šití,
bída bude zažehnána,
tvářička se zveselí ti.“
Stichlé děti spánek jímá...
vdova dlouho do svítání,
mdlá, s očima zarudlýma,
nad prací se pilně sklání.
*
Svitlo jitro v plné kráse;
v nádherný dům vchází žena,
nesměle jde, těchu tajíc,
služce práci odvádí,
na plat tiše vyčkávajíc...
„Přijďte zítra“,zítra,“ služka dí.
Matka schopna není slova;
jako kdyby nechápalanechápala,
udiveně zírá kolem,
pak jí slze vytrysknou,
hořké slze v oku bolem
nad nadějí ztracenou.
6
Služce bylo ženy líto;
mírně sama omlouvá se:
‚páni v noci v plese byli,
před chvílí jen přišli zpět
a jí přísně nařídili,
nikoho dnes nevpouštět...‘
Svitlo jitro v plné kráse;
hle, tam žena opilá snad,
jak se vleče, blízka pádu..:pádu...
zpita, ano – chudobou,
zpita tíhou zimy, hladu,
dětí touhou zklamanou.
Domů doklopytala se,
vstříc jí dětí tří jdou hlasy;
co pak dívenka ta milá,
spí to ještě dosud snad?..snad?...
Ano spí, v sen tak se vsnila,
že ji nevzbudí ni hlad.
*
Hajej, zlaté dítě moje,
v zemi studené,
dřímej bílým pod příkrovem
sny své blažené.
Jistě se ti lépe bude
tu a tiše spát,
doma málos dobra měla,
zimu jen a hlad.
Byla tvoje mladá léta
chudá tak a zlá,
proto jsi nám, dcerko milá,
brzo odešla.
7
Pán Bůh si tě dobrotivý
v nebe svoje vzal,
to snad se tak nad tvým smutným
žitím slitoval.
Pán Bůh si tě dobrotivý
v nebe svoje vzal,
mně jen zůstala tu na tě
vzpomínka a žal.
Ani pro tě skývy chleba
páni neměli,
proto jsi nám odešla již,
malý anděli.
Klidně budeš odpočívat
tady pod sněhem,
než se květem rozezpívá
probuzená zem.
Drobných ptáčat něžné písně
budou vzduchem hrát,
budu chudá vzpomínati
a ty sladce spát...
Hajej, zlaté dítě moje,
hajej, hajej, spi,
dřímej bílým pod příkrovem
čisté svoje sny.
*
Jde noc tichá po ulici
bez hvězdy a zamyšlena; –
čtyry stěny, hladovící
děti tři a mladá žena...
8
Venku padlý sníh se bělá,
často slyšíš něčí hlasy,
ale žena otupělá
ničeho juž nevšímá si.
Po světnici zima letí,
zima bídou rozpoutaná,
zasténalo jedno z dětí,
zaplakala matka štvaná.
Po světnici zima letí,
zima bídou rozpoutaná,
zaplakalo jedno z dětí,
ven vyběhla matka štvaná.
*
Sníh padá, padá, nad městem sníh padá...
Jaká to žena tam se plíží mladá,
co tu teď v pozdní chladné noci žádá?
Sníh padá, padá, lampa v šerém plání;
jde žena zvolna... co jí v chůzi brání,
když lidský stín se nehne kolem ani?
Sníh padá, padá, žena kroky staví,
kde mezi domy kout je těsný, tmavý,
a tiše střásá bílé vločky s hlavy.
Sníh padá, padá, ona čeká, stojí
a chví se mrazem, a jak v těžkém boji
až k ňádrům níží chorou hlavu svoji.
Sníh padá, padá, a jí v srdci mladém
lká bolest šíleně nad prvním pádem,
však musí jít – neb děti mrou jí hladem..hladem...
9
Sníh padá, padá, lampa v šerém plání;
slyš! kdos jde kol – ji shléd a kýv si na ni –
jde prodaná a krev jí bije skrání...
*
Děti moje, moje děti,
nate, pokrm tady máte,
jezte drazí do sytosti,
jezte, ať zas pookřáte.
Jezte, děti utýrané,
zemdlené mé děti hlady,
jezte, matka přinesla vám,
přinesla vám jídlo tady.
Neptejte sese, miláčkové,
kde jsem tohle všechno vzala,
neptejte se však, mé děti,
jakou cenu jsem to dala.
Neptejte se však, mé děti,
kde jsem peníz vydělala,
neptejte se, miláčkové,
na ta muka neskonalá...
Raněný pták již se blíží
k truchlivému umírání
a přec ještě slední krví
mláďata svá malá brání.
Dobrá matka pro své děti,
když k nim neštěstí se sklání,
svoji spásu obětuje
oddaná a bez reptání –
10
Nate, jezte, nasyťte se,
drahouškové moji milí,
nevím, nevím, budu-li mít
dál k těm nízkým hříchům síly.
Neptejte se však, mé děti,
kde jsem tohle všechno vzala,
neptejte se, miláčkové,
jakou cenu jsem to dala,
neptejte se, neptejte se,
kde jsem peníz vydělala,
neptejte se......
11