Vězeň.

Vězeň.
Ředitel škrtl pérem naposledy; naladil v přísné tahy svoji tvář, zazvonil prudce, hned pak vězeň bledý v průvodu stráže vešel v kancelář. Na zhublé ruce pouta rezavící vydala dutý, sténající chřest; u dveří stanul, s otázkou jak v líci, proč před pána tak pozdě volán jest. „Nuž, milý Brázdo, (řediteli v oku tak přátelský a milý chvěl se svit) minulo vaší vazby dvacet roků, tož zítra můžete již domů jít.“ „A ve skladišti vydají vám šaty, snad zůstalo tam dosud něco z nich, – zde vysvědčení, též nějaký zlatý, že řádně pracoval jste na polích.“ – Nepohnul Brázda k slovu ani retem, jen divný úsměv bylo na něm znát; – to radost měl snad, že v tom domě kletém dnes poslední noc dole bude spát. 24 Nepohnul vězeň k řeči slovem ani, od ředitele vysvědčení vzal, peníze držel v otevřené dlani a naposled se v žalář ubíral... Jen duté kroky zněly chodby tichem, pout dotek drsný; – – avšak náhle teď posupným Brázda zachechtal se smíchem a mrštil stříbrem o sčernalou zeď. A papír škube, smíchy ohýbá se, že provázející ho muž se lek; vždyť zdálo se mu, že v tom divém hlase se žalný tají pláč a hrůzy skřek... ** Dozorce ráno vešel do žaláře; na mříži vězeň oběšený čněl a kolem bledé sestaralé tváře ten divný úsměv jak by zkameněl. Odešel tedy, dřív než bylo ráno, dočekav dlouhou řadu trudných let; hle, na podlaze lístek! – cos tam psáno třaslavou rukou – a dozorce čet: ,Svobodu dávat! nestojím vám o ni, když nejkrásnější zničili jste čas! když utrpení mdlobou šíji kloní, mám uštvaný jít mezi lidi zas? Ženy už nemám, dřímá chudák v zemi, stud ubohou ji předčasně v hrob sklál, a sousedé – ti z dálky vyhnou se mi a děti budou volat: „kriminál!“... 25 Mám syna, ano, dobré dítě moje, když byl jsem doma, tolik měl mne rád; teď ženat prý a má už děti svoje – nu, taký dědek – byl by milý snad.?.snad?... Tož neodejdu, zůstanu vám tady, však jsem si dobře zvyk’ za ten čas již: strop – nebe mé, a stěny – mých snů hrady, mdlý s okna svit – to byla moje říš. Tak zůstanu vám tady, v kriminále, má hřbitov ještě dosti prázdných míst..‘míst...‘ Pak přeškrtáno několik slov dále, jež zřetelně už nebylo lze číst. 26