Volání za životem.

František Emanuel Zelenka

Volání za životem.
Ven chci, ven! – Pusťte mě, lidé, z té těsné a prokleté klece, kde nikdy v kletbách a temnu nezřím dne ani; tady je dusno a mrtvo, vzduch plesnivý prsa má vraždí, rezavá na zhublé chřestí pouta mi dlani. Pusťte mě, lidé! Ven chci, ven! – Pusťte mě, bídní, z té těsné a prokleté klece, tu straší samota, družné lekají krysy, oko mé znavené nocí se v temnotách nemůže uspat, kde hrozné nestvůry pekla od stropu visí. Pusťte mě, bídní! Ven chci, ven! – Pusťte mě, vrazi, z té těsné a prokleté klece!..klece!... Ha, ticho příšerné!..příšerné!... Volnost nesvitá pro mě? – jak, že vy nechcete? – chachacha, sprostím se sám bez vás taky – ta stěna šedivá, pás, hřeb – a bude po mně... Pustíte, vrazi?... 57