Slova bez naděje.

František Emanuel Zelenka

Slova bez naděje.
Všemi, jimž věřil jsem, oklamán, blíny má důvěra klidí... znaven a vysmán a jedem štván straním se lidí. Kamkoli kroky své zamířím, úlevu hledaje klamnou, všichni s tím nevlídným dechem svým ženou se za mnou. Zamknu se v světnici rozchvěný – teď snad se vyprostím pláči... nocí mi klepají na stěny zbloudilí spáči. Utíkám do samot odlehlých – ve stínu skryju se stěží, prokletý drsný ten hlas a smích v patách mi běží. Všemi, jimž věřil jsem, oklamán, duše má bol všade vidí... znaven a vysmán a jedem štván bojím se lidí. 58