Svět utíká...
Jí mohlo být šestnáct neb o málo víc,
a on – jen o to zrození byl asi před ní;
šli, oba dva hubení, pobledlou líc,
a byl jinak to párek už docela všední.
Nebyli bohatí, nebyli ubozí,
nebyli hezcí ni bez krásy též,
tak jako co se kdy vozí a nevozí,
co je tak pravda a co je tak lež.
Šli. Tisk se jí k rameni, něžně ji ved
a tak nervosně kolem se oháněl holí,
hned sladce s ní cukroval, vážný byl hned,
ta jen, jako když něžné jí srdéčko bolí.
Tou láskou bohatí, v chování vyspělost;
vidíte? – neviďte, cestu vám zakročí,
že prý jste smělý a drzý a sprostý dost,
že prý jste pohléd mu nevěsty do očí.
Ba! – nevěsty než bude ta léta mít,
nevěst kolik on vystřídá! (proč jaro svádí?)
ta kramařit s láskou svou bude a klít,
nebo plakat, jak svadly jí lilie mládí...
23