Kdo odpoví?...
Vzpomenu-li – často je to,
myšlenka mě drtí,
vzpomenu-li, já se bojím,
já se bojím smrti.
Vzpomenu-li – často je to,
duše v těše chudé,
až v té hlíně budu dřímat,
co to ze mne bude...
Tělo, které jsem vždy pěstil,
červi roznesou si,
hnědou hrudu brzo zmrví
černý vlas a vousy.
Žlutá lebka, která znala
pláč i štěstí chvíle,
bude někde pohozená
šklebit zuby bílé.
52
Žlutá lebka s mozkem scvrklým,
v důlcích plná sněti,
bude někde u zdi šedé
lekat malé děti.
Kosti tlící, když už jiné
rov můj bude chovat,
vyhozeny, bůh ví, kde se
budou povalovat.
Pak i ty se s prachem smísí
v bujném čase letu – –
Tedy nic, o svaté nebe,
ze mněmě nezbude tu?
Což je jenom cesta krátká,
smrt – nic víc, to dosti?
Ne-li, kdo a kde, jak déle
bude žít, než maso, kosti?
53