B * * *

Josef Václav Frič

Kdo je pojme, boly Krista hynoucího, oklamán když o svůj ideál, osamělý, v smutku zavolal vypouštěje ducha láskou kypícího: Bože! otče – proč’s mne opustil? Kdo ho pojme, trpký pláč Napoleóna, když tam na skaliskách Heleny zrak svůj maje k vlasti upřený, pozasténal zkácen s bojovného tróna: Genie můj, proč’s mne opustil? Tvůj však osud, muži, byl ten nejkrutější! ty jsi jistou spásu lidstva v sobě choval, než jsi ji však zrodil, krater tě pochoval a za tebou volá lid nejnešťastnější: Spasiteli! proč’s nás opustil?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

180. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RAJSKÁ LEGENDA (František Odvalil)
  2. Skonejši mne, svěží lese, (Adolf Heyduk)
  3. Štědrovečerní motivy. (Xaver Dvořák)
  4. PASTORALE. (František Eisler)
  5. II. Zač v poutech plakal otec náš, (Vítězslav Hálek)
  6. MATKO PŘEDIVNÁ! (Karel Dostál-Lutinov)
  7. GLORIA. (Xaver Dvořák)
  8. RUDÝ BLESK. (Vladimír Houdek)
  9. Naděje. (Vilém Ambrož)
  10. Juž kolébkou se stalo srdce mé, (Xaver Dvořák)