B * * *

Josef Václav Frič

B * * *
Kdo je pojme, boly Krista hynoucího, oklamán když o svůj ideál, osamělý, v smutku zavolal vypouštěje ducha láskou kypícího: Bože! otče – proč’s mne opustil? Kdo ho pojme, trpký pláč Napoleóna, když tam na skaliskách Heleny zrak svůj maje k vlasti upřený, pozasténal zkácen s bojovného tróna: Genie můj, proč’s mne opustil? Tvůj však osud, muži, byl ten nejkrutější! ty jsi jistou spásu lidstva v sobě choval, než jsi ji však zrodil, krater tě pochoval a za tebou volá lid nejnešťastnější: Spasiteli! proč’s nás opustil?!