I. Krutý osude! ty druhu velkých duchů,

Josef Václav Frič

I.
Krutý osude! ty druhu velkých duchů,
Krutý osude! ty druhu velkých duchů,
hrobe smělých plánů Krista, Napoleóna – buď mi vítán, že mne, tebe nehodného, sleduješ svým zkázným, titánským přec krokem.
Nehledím-li na tě takým smělým okem jak ta vzdorná pýcha ducha slovutného, jehož hluchá síla kácí s hrda tróna, snesu přec ty rány světového ruchu. 44 Vzhůru, mutný duchu můj! neboj se zkázy, třeba v hlubiny tě věčné hanby hází – pomni na svůj krásný, velký cíl: tvá to vina není, že jsi marně žil! –