XII. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj,

Josef Václav Frič

Aj smrti mne bude chtít vraždit ocel tvůj(J6m) jak chlad jej potím duch mých krásných snů(J6m) truchlí však pokoj zoře blahých dnů(J6m) ti požehna rem posled tlukot můj(J6m) Nuž přijď a zboř ten chrám tajemných svě mých(J6m) i v zříceninách tebe duch můj strašit bude(J6f) a ten kdo jeho blahou paměť nezabude(J6f) ten zbuduje mu kapli v ňadrech svých(J6m) Jako rusálka sídla posvátho(J5f) i když ho zničí necitel moc(J5m) v památce lidu nám co věr strážce žije(J6f) v smutek samoty vždy hloub a hloub se kryje(J6f) tak bude žít duch ideálu ho(J5f) v den se pro ta dlou noc(J5m)