XII. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj,

Josef Václav Frič

Aj smrti až mne bude chtít vraždit ocel tvůj(J6m) jak chladně jej pocítím duch mých krásných snů(J6m) truchlící však pokojný zoře blahých dnů(J6m) ti požehnají mírem poslední tlukot můj(J6m) Nuž přijď a zboř ten chrám tajemných světů mých(J6m) i v zříceninách tebe duch můj strašit bude(J6f) a ten kdo jeho blahou paměť nezabude(J6f) ten zbuduje mu kapli díků v ňadrech svých(J6m) Jako rusálka sídla posvátného(J5f) i když ho zničí necitelná moc(J5m) v památce lidu nám co věrný strážce žije(J6f) ač v smutek samoty vždy hloub a hloub se kryje(J6f) tak bude žít duch ideálu mého(J5f) až v den se promění ta dlouhá noc(J5m)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	1
Celkem veršů:	14
Jamb:	14 (100 %)