XIII. Ač jsem doznal bol, ach nejkrutější –

Josef Václav Frič

Ač jsem doznal bol, ach nejkrutější – národa bol, na vždy upadlého, neleží přec na mně kletba lidu mého: kletba svatozrády nejsmutnější! Ač umírám s touhou nejsvětější, nezkojenou, lidstva bloudivého, které marně hledá cíle svého – v ňadrech svých přec chovám pravdy nejtajnější! Dlouho by pokojně bylo svítívalo světlo malé, jasné, v kapli tužeb mých; vynesli ho v bouř – aj zachvělo se – zhaslo! Ptejte se světýlka, proč nad bouří žaslo?... Bouří zhaslo, blesk ho znova vznítil, proměnil ho v požár, jenž i z hrobu mého časem vyšlehne, ač teď se v chmury halí. Ptejte se požáru, čím se zdme – proč pálí! –

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

893. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DLE TENNYSONA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  3. In memoriam. (Augustin Eugen Mužík)
  4. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne! (Viktor Dyk)
  5. TIŠE. (Josef Václav Sládek)
  6. PO NÁVŠTĚVĚ. (Hugo Kepka)
  7. Finale. (Adolf Brabec)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. V SKEPSI. (Hugo Kepka)
  10. KDYŽ FLÉTNA PLAKALA. (Louis Křikava)