Na hrob Josefa U...

Josef Václav Frič

Jen chvíli v pravdě žít mi bylo přáno, když v mládí mém i vlasti vzešlo ráno; žel bůh! jen pošmurný nám nastal den, tak že jsem žil – ach, mrtvý život jen! Jak sladce v mateřské teď půdě budu spáti, vlast má když přestane živých se hrobem zváti.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

240. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 5. Proč v Boží radě souzeno, (Josef Kuchař)
  2. V nevinnosti květu. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. KMET VLASTENEC. (Václav Jaromír Picek)
  4. VIII. Jako krajina nebeská (Boleslav Jablonský)
  5. V HLUBOKÉM STÍNU. (Louis Křikava)
  6. ZA PROF. ANT. HEVEROCHEM (Bohdan Kaminský)
  7. Motýl. (Václav Antonín Crha)
  8. 20. V tobě vidím obraz pravé Češky, (František Sušil)
  9. RŮŽE SAADIHO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Epilog. (Alois Vojtěch Šmilovský)