KMET VLASTENEC.

Václav Jaromír Picek

Že spatřil světlo jsem nebeské, Kde vy též, bratří, žijete, Čest otců z ust že matky české Rozhřála mysl dítěte; Že já cit děcké touhy, lásky Českými jen jevíval hlásky: To slast je má, to slast je má, Již vděčný jen syn vlasti zná. Že jsem v jarosti své kvetoucí, Když v světě stál již mládenec, Svou lásku obětoval vroucí Vlastence jen co vlastenec, Že jsem ji v každém novém máji O příštím hlásal blaha ráji: To slast je má, to slast je má, V níž tone duše blažená. Že jsem co muž své vlasti drahé Rekovné služby věnoval; S ní radoval se v době blahé, S ní v strasti truchlil, bědoval; Že vychoval jsem syna ctného, Jenž nahradí zas otce svého: To slast je má, to slast je má, Pod sluncem rovné že nemá. Že utěšenou zřím tu dobu, Kde vlasti zkvítá naděje, Že někdy též u mého hrobu Se české oko zaleje, Že prach můj pojme česká země, Kde bohumilé žije plémě: To slast je má, to slast je má, Ta nad hrobem se zelená.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

37. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. Jako krajina nebeská (Boleslav Jablonský)
  2. MOJE VLAST (Božena Němcová)
  3. Vlastenecká. (Matěj Havelka)
  4. Sestro milá, dávno ležíš v hrobě, (František Sušil)
  5. Čeští hoši. (Václav Antonín Crha)
  6. Chudobkám. (Jaromír Březanovský)
  7. Zlatá Praha. (Emanuel Züngel)
  8. Pospolitá. (Boleslav Jablonský)
  9. Naše česká země milá (Marie Čacká)
  10. Našim ženám. (Jaroslav Tichý)