TUŠENÍ.

Josef Václav Frič

TUŠENÍ.
Již dosti bolů! nač mi tato tíže? vždyť nesmím dolů, k životu mne víže posvátný úkol a ta družka věrná, jíž beze mne jen zkáza hrozí černá. Aj vzhůru, vzchop se, němý duchu můj, pronikni mrak a zapěj – prorokuj! Nadarmo! – hloub a hloub mi srdce postonává, až v hrob se promění, v němž duch se pochovává. Což vrchol žalů ještě nedospěl jsem? což pravou píseň ještě nezapěl jsem? A když ji vyzpívám všech rájů obětí – což musí píseň má být písní labutí? 79

Kniha Různé básně (in Sebrané spisy veršem i prózou, svazek 3) (1880)
Autor Josef Václav Frič