XXXIII Má duše váhá napojit se z číše,

Tereza Dubrovská

XXXIII
Má duše váhá napojit se z číše,
Má duše váhá napojit se z číše,
již v létu žhavém život podává mi, jenž přišel ke mně znenadání tiše, tou květnou strání svěží, nad lukami.
A stanul u mne, brány rajské říše mi otevřel tam v jasu nad hvězdami, svit rosný snes’ a květy s nebes výše mým sadem svál, a rozsel mezi námi. Má snivá duše, unavená trýzní, v to štěstí náhlé uvěřit se bojí, jež vroucí písní v letním šeru vyzní: Má v žhavé léto navracet se zpátky, kde noc se blíží omamná a vlahá a láska kyne – přelud bájný, vrátký? [69]