XXXIII Má duše váhá napojit se z číše,

Tereza Dubrovská

XXXIII
Má duše váhá napojit se z číše, Má duše váhá napojit se z číše,
 již v létu žhavém život podává mi, jenž přišel ke mně znenadání tiše, tou květnou strání svěží, nad lukami. A stanul u mne, brány rajské říše mi otevřel tam v jasu nad hvězdami, svit rosný snes’ a květy s nebes výše mým sadem svál, a rozsel mezi námi. Má snivá duše, unavená trýzní, v to štěstí náhlé uvěřit se bojí, jež vroucí písní v letním šeru vyzní: Má v žhavé léto navracet se zpátky, kde noc se blíží omamná a vlahá a láska kyne – přelud bájný, vrátký? [69]
Básně v knize Černí a modří ptáci:
  1. I To bylo jarní, bílé odpoledne,
  2. II Ty můj pěvče hrdý, pluješ kol těch strání
  3. III Ty věříš ve mne, víra Tvá mne sílí
  4. IV Na moře hledím, jeho dálky siné,
  5. V Dnes je mi těžko, pláče duše moje,
  6. VI Sním o štěstí, jež jako leknín bledý
  7. VII Cítíš moji lásku, jak Tě obejímá?
  8. VIII Vy zasněné a drahé moje oči,
  9. IX Kde jsi? Má duše Tebe hledá,
  10. X Má duše potkat musela tu Tebe,
  11. XI Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,
  12. XII Miluji Tvé oči, které něhou září,
  13. XIII Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,
  14. XIV Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“
  15. XV Už přešel týden – a já ještě žiji,
  16. XVI Dál žitím půjdeš, tam kde slunce stojí
  17. XVII To bude den svým smutkem neskonalý,
  18. XVIII Jak orel pyšně létáš nad vodami,
  19. XIX Květ oleandrů na svém psacím stole,
  20. XX Těžkou mukou projít musela jsem,
  21. XXI Jsi mocný jako hrdý král,
  22. XXII Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,
  23. XXIII Kde jsi, Ty moje pohádko skvělá,
  24. XXIV Mé sny jsou čární, modří ptáci,
  25. XXV Klid se vrací v duši moji,
  26. XXVI Ta radost velká, závratná tak byla,
  27. XXVII Ta vroucí píseň, vřelá moje láska
  28. XXVIII Nad hvězdnými světy, širým oceánem
  29. XXIX Zvuk Tvého hlasu slyším stále,
  30. XXX Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,
  31. XXXI Co se Ti, duše má, zdálo?
  32. XXXII Jak bludný poutník půjdu dále světem,
  33. XXXIII Má duše váhá napojit se z číše,
  34. XXXIV Ač vzdálena, jsem Tobě tolik blízka,
  35. XXXV Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,
  36. XXXVI Plakala jsem, oči moje pálí,
  37. XXXVII Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,
  38. XXXVIII Tak málo rád mne máš,
  39. XXXIX Tvé pyšné srdce kamenné
  40. XXXX To srdce vem, jež utýrané v bolu
  41. XXXXI Zda máš mne rád, ó řekni, drahý, ano!
  42. XXXXII O to štěstí své se tolik bojím,
  43. XXXXIII Nic nesmím čekat od Tebe zde v žití,
  44. XXXXIV Ne, čistou duši moji, která snivá tak
  45. XXXXV Nech cestou dál mne jít,
  46. XXXXVI V mém žití, kdyby slunce zapadalo,
  47. XXXXVII Miluji Tebe duší svojí celou,
  48. XXXXVIII Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,
  49. XXXXIX Chtějí vzít mi víru v Tebe,
  50. L Mně neříkejte, že mne hoden není –
  51. LI Jsem více mrtvá nežli živá –
  52. LII Ta ulice je dlouhá, tichá,
  53. LIII Má touho šílená, co z tebe zbylo?
  54. LIV Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,
  55. LV Tak, jako tehdy, když jsem poznala Tě
  56. LVI Mně zdá se zas, že s Tebou jdu v tom kraji,
  57. LVII Když musíme se rozloučit –
  58. LVIII Vše musí skončit jednou –
  59. LIX Ta nejistota – muka jsou to stálá,
  60. LX Jsou dýky ostřejší Tvá tvrdá slova,