LVIII Vše musí skončit jednou –

Tereza Dubrovská

LVIII
Vše musí skončit jednou – Vše musí skončit jednou –
 ta slova slyším Tvoje! Dřív mraky v nebi zblednou a zniknou hvězdné roje, Aa ze břehů se zvednou tam ze dna mořské zdroje, dřív kadeře mé zšednou, a zhasnou oči moje! Mou věrnou lásku snivou nic nevyrve mi v žití – pod zádumčivou jívou až budu klidně sníti, Kolkol hvězdný mír a svatá tiš – mé srdce ještě uslyšíš – v té písni mojí vroucí dál bude pro Tě tlouci! [119]
Básně v knize Černí a modří ptáci:
  1. I To bylo jarní, bílé odpoledne,
  2. II Ty můj pěvče hrdý, pluješ kol těch strání
  3. III Ty věříš ve mne, víra Tvá mne sílí
  4. IV Na moře hledím, jeho dálky siné,
  5. V Dnes je mi těžko, pláče duše moje,
  6. VI Sním o štěstí, jež jako leknín bledý
  7. VII Cítíš moji lásku, jak Tě obejímá?
  8. VIII Vy zasněné a drahé moje oči,
  9. IX Kde jsi? Má duše Tebe hledá,
  10. X Má duše potkat musela tu Tebe,
  11. XI Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,
  12. XII Miluji Tvé oči, které něhou září,
  13. XIII Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,
  14. XIV Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“
  15. XV Už přešel týden – a já ještě žiji,
  16. XVI Dál žitím půjdeš, tam kde slunce stojí
  17. XVII To bude den svým smutkem neskonalý,
  18. XVIII Jak orel pyšně létáš nad vodami,
  19. XIX Květ oleandrů na svém psacím stole,
  20. XX Těžkou mukou projít musela jsem,
  21. XXI Jsi mocný jako hrdý král,
  22. XXII Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,
  23. XXIII Kde jsi, Ty moje pohádko skvělá,
  24. XXIV Mé sny jsou čární, modří ptáci,
  25. XXV Klid se vrací v duši moji,
  26. XXVI Ta radost velká, závratná tak byla,
  27. XXVII Ta vroucí píseň, vřelá moje láska
  28. XXVIII Nad hvězdnými světy, širým oceánem
  29. XXIX Zvuk Tvého hlasu slyším stále,
  30. XXX Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,
  31. XXXI Co se Ti, duše má, zdálo?
  32. XXXII Jak bludný poutník půjdu dále světem,
  33. XXXIII Má duše váhá napojit se z číše,
  34. XXXIV Ač vzdálena, jsem Tobě tolik blízka,
  35. XXXV Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,
  36. XXXVI Plakala jsem, oči moje pálí,
  37. XXXVII Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,
  38. XXXVIII Tak málo rád mne máš,
  39. XXXIX Tvé pyšné srdce kamenné
  40. XXXX To srdce vem, jež utýrané v bolu
  41. XXXXI Zda máš mne rád, ó řekni, drahý, ano!
  42. XXXXII O to štěstí své se tolik bojím,
  43. XXXXIII Nic nesmím čekat od Tebe zde v žití,
  44. XXXXIV Ne, čistou duši moji, která snivá tak
  45. XXXXV Nech cestou dál mne jít,
  46. XXXXVI V mém žití, kdyby slunce zapadalo,
  47. XXXXVII Miluji Tebe duší svojí celou,
  48. XXXXVIII Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,
  49. XXXXIX Chtějí vzít mi víru v Tebe,
  50. L Mně neříkejte, že mne hoden není –
  51. LI Jsem více mrtvá nežli živá –
  52. LII Ta ulice je dlouhá, tichá,
  53. LIII Má touho šílená, co z tebe zbylo?
  54. LIV Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,
  55. LV Tak, jako tehdy, když jsem poznala Tě
  56. LVI Mně zdá se zas, že s Tebou jdu v tom kraji,
  57. LVII Když musíme se rozloučit –
  58. LVIII Vše musí skončit jednou –
  59. LIX Ta nejistota – muka jsou to stálá,
  60. LX Jsou dýky ostřejší Tvá tvrdá slova,