MELODIE.
Ach, smutek na smutek a bolest na bolest
nám v srdce dopadá a hořkosti v něm zrají –
...ej, vždyť ta duše jako zahrada prý jest
a krvavé jen květiny v ní rozkvétají –
a čím ti více květin vykvete,
tím lépe živořil jsi v bídě té,
tím sladší vědomí prý budeš mít,
žes poznal plnou cenu, co je žít,
a čím ti vlny příbojů víc city rozšlehají,
tím skvělej’ zaplá budoucna ti svit...
Ej, bolest... Ten ji zná a nové pozná zas,
jen komu od kolébky u cest zpívávaly –
jen komu v zimy sníh a modrý léta jas
zněl jejich písně motiv neustálý –
nuž, poznovu-li bouře zachvěje,
ty plesnivé přec zbudou naděje
a k potěšení stará přísloví,
z nichž člověk nadšení si uloví, –
tak náplast dáme na hořkost a žaly –
a písnička se zase obnoví...
35