MELODIE.

Vojtěch Martínek

MELODIE.
Ach, smutek na smutek a bolest na bolest nám v srdce dopadá a hořkosti v něm zrají – ...ej, vždyť ta duše jako zahrada prý jest a krvavé jen květiny v ní rozkvétají – a čím ti více květin vykvete, tím lépe živořil jsi v bídě té, tím sladší vědomí prý budeš mít, žes poznal plnou cenu, co je žít, a čím ti vlny příbojů víc city rozšlehají, tím skvělej’ zaplá budoucna ti svit... Ej, bolest... Ten ji zná a nové pozná zas, jen komu od kolébky u cest zpívávaly – jen komu v zimy sníh a modrý léta jas zněl jejich písně motiv neustálý – nuž, poznovu-li bouře zachvěje, ty plesnivé přec zbudou naděje a k potěšení stará přísloví, z nichž člověk nadšení si uloví, – tak náplast dáme na hořkost a žaly – a písnička se zase obnoví... 35