SLEZSKÁ ZEMĚ
Zase skřivan v modru zpívá,
zase jasnou záři vítá,
slezská země trpělivá
těžké rány nepočítá,
obvazem jen přikryla si
nescelené písmo rýh,
statečným se slovem hlásí:
Život vstává z hloubek mých.
Vyšel muž i robka bosá.
Pojďte! Pozývají lány.
Pluh se zaryl, cinkne kosa,
vydá plod kraj požehnaný.
Z trosek nová síla vzklíčí:
co tě bolí, přebolí.
Uvolněnou hlavu vztyčí
slezský člověk na roli.
Zadívá se k Ostravici,
Odra pozdrav táhle šumí.
Komíny tam dýmající
rachocení strojů ztlumí,
pára syčí, vozy hřmějí,
slavně duní zvuků splav
velkou kraje epopeji,
píseň rukou, píseň hlav.
15
Černý havíř v temné sluji
pevně buší do kamene,
z rudých verků vyskakují
žáry v řece roztavené.
Život musí plát a svítit,
kladivem se zkrušit zem,
nové tvary musíš chytit,
utužit je plamenem.
Vždyť to stejní bratří v práci,
každý nové ráno nese,
havíř, co se ve tmách ztrácí,
oráč, hutník, dělník v lese.
Slezská země trpělivá
jediným jen rytmem zní:
pracuje a zpívá, zpívá
víru v život příštích dní.
(1946)
16