SLOKY LETNÍHO DNE
Město svou píseň zpívá,
sta strojů, kladiv a pák.
Plameny z polí kývá
do oken vlčí mák.
Ta píseň dunící temně
hutí a vlaků a dřev –!
Ta píseň zrající země,
jaký to velebný zpěv!
Cítím, že prudce se do žil
krev nová rozletí,
cítím teď, jako bych ožil
v tušeném století.
Z jiskřivé života slávy
vytvořit radostný dar!
Myšlenky úder žhavý
ztělesnit v dílo a tvar!
Dáti zas kovovou víru,
proč je tvá práce i sen!
Pod sladkou oblohou míru
vztyčit se roznícen!
62
Vědět: jak hlahol zvonů
stejný se příval zdvih’
ze srdcí milionů
všech lidí poctivých,
od pólů zeměmi, moři
stejný hlas protéká
všech, kdož teď nový svět tvoří
a věří v člověka!
63