SLOKY LETNÍHO DNE

SLOKY LETNÍHO DNE
Město svou píseň zpívá, sta strojů, kladiv a pák. Plameny z polí kývá do oken vlčí mák. Ta píseň dunící temně hutí a vlaků a dřev –! Ta píseň zrající země, jaký to velebný zpěv! Cítím, že prudce se do žil krev nová rozletí, cítím teď, jako bych ožil v tušeném století. Z jiskřivé života slávy vytvořit radostný dar! Myšlenky úder žhavý ztělesnit v dílo a tvar! Dáti zas kovovou víru, proč je tvá práce i sen! Pod sladkou oblohou míru vztyčit se roznícen! 62 Vědět: jak hlahol zvonů stejný se příval zdvih’ ze srdcí milionů všech lidí poctivých, od pólů zeměmi, moři stejný hlas protéká všech, kdož teď nový svět tvoří a věří v člověka! 63