LEDNOVÝM SNĚHEM

LEDNOVÝM SNĚHEM
Zpěv pohřební ti zvoní závějemi a De profundis lká ti vichřice. Teď zasníš se: chceš jíti zkvetlou zemí a lány polí v světle měsíce. Pohádku dětinnou si mysl vysní o rozhořelém v mezích plameni. A borovice v sněhu, strážci přísní, ti chmurné kladou na skráň znamení. Nevěřím mlčenlivým meditacím o životě, co padá v propasti. Chci v chvíli té, co v závějích se ztrácím, sníh se stromů i s hlavy setřásti. A zkřehlou rukou sáhnout pod kořeny těch nejmračnějších lesních proroků – tam tence ševelí hlas utajený pod zmrzlým mechem, ve tmách, v hluboku. Nad hlavou vítr bije na varhany, což jeho úder srdce rozdrtí? a v hloubi pramen, hudec nezdolaný, zazpívá o životě ve smrti. 24 Nač symboly si spřádat básníkovy? Jsi prostou vírou dědů zpevňován. Když země praská, pučí život nový. Když vítr kvílí, cítíš jara van. (1946)
25