JÁ JOSEF MUROŇ

JÁ JOSEF MUROŇ
Já Josef Muroň, hutník od vysokých pecí, jsem zaslíbil se plamenům a železu. Já viděl od dětských let tavený kov téci jak šelmu náhle vypuštěnou z řetězů. Můj život neprobíhal v dřímotách a tichu, do hlavy rachot bil a hvizd a syčení. Až do šedin jsem věrně sloužil u odpichu, ať probuzený drak se v sluhu promění. Jsi vzteklý, draku tekutý a tryskající, vyrazíš, jazyky tvé ostře zahučí. Však člověk hamerácký s ožehnutou lící ten tok tvůj vyměří a pevně poručí. Poručí, jak má plynout tvoje tělo zrádné, poručí slovem dlouholeté roboty, na jeho rozkaz dračí rozzuřenost chladne, ohnivé tělo tuhne v pevné ingoty. Jen proto projdeš hlukem desateré dílny, lis boky sevře ti a zdrtí kladiva, by z tebe byly pláty, lodní hřídel silný i velkých lokomotiv prsa dunivá. 39 A budou z tebe stroje pro žní požehnání a bude z tebe mostů rozklenutý tvar. A je-li zbraní třeba, budeš také zbraní, to k obraně, by zlomen zbojnický byl spár. Já Josef Muroň, hutník od vysokých pecí, po celý život stál jsem v ohňů blýskání. Já byl jsem také slovem ve veliké věci a jedním kolečkem, jímž svět se pohání. 40