RADEGAST

RADEGAST
V prohřátém vzduchu, v poklidném vlání, pod slavnou vlajkou oblak rozčechraných brutálně zdvíháš nestvůrné tělo, ty božstvo staré, zvířete půl, co drásalo stáda, s obřími svaly dávných bojovníků, těžkou co zbraní tříštili lebky v divoké vřavě. Kamenná země zhluboka dýchá, nad tebou pluje vlna pryskyřičná, mateřídouška pozdravem skromným tiše se hlásí, v hlubinách jeskyň tajemné síně o zlatých žílách báje vypravují, pohádku dětskou notují zbožně housličky skryté, ale ty hážeš mythickou zlobu do světlých blesků, v slunce požehnání, ale ty šklebem otrávíš zlostně člověka pohled. 51 Od tebe výše, nestvůro chmurná! Pěšinka bílá na útěk se dala, borůvčí nízké k nohám se lísá, voní a voní. Hluboký výdech, život je sladký. K čemu je ještě z bájí haraburdí, když se tak chvěje domovská hora polední písní? Pozdravme slunce, laskavé božství, pozdravme zemi, matku dobrotivou, pozdravme lesy, ráztoky, stráně, prameny zpěvné. Pozdravme kraj ten, zahradu vonnou (osudů našich část je nerozdílná), za všecky dary, za barvy, světlo, života radost. 52