NOČNÍ ZPĚV HUTÍ

Vojtěch Martínek

NOČNÍ ZPĚV HUTÍ
Vysoká zeď – ale i přes ni přetéká do ulice slavná a syčící blýskavice, ale i přes ni udeří bohatá vichřice zvuků, nádherná sonáta, jak si ji zpívají za noční hodiny vysoké pece, koleje, komíny, nesmírný robotník žárný: fabriky, hutě, železárny. Půlnoční blažené zasnění – to jenom jest tam někde ve výškách, kde hodina hodinu chytá v sentimentálních záhonech hvězd, ale zde země je tvrdá a silná a pracovitá, co skládá půlnoční píseň jinou a vzácnou, chlapskou a nebojácnou, skládá ji v rachotu, syčení, dýmu a plameni. Uliční výspa, zrosené chodníky. Třesavé zášlehy dlouze je brázdí. Tam vpředu, tři metry za zdí, od tebe zázrak vzpíná se veliký, lidského mozku zázrak, co zákony vnutí kovovým obrům pecí a hutí – 37 A dobře je mi v blýskavé potopě, v syčení, ryku, je dobře i v této železné, žíhané zemi nočnímu chodci teď u zdi a na chodníku. To dobře vím a myšlenka tělo mi přímí: ta země, ten obrovský robotník pecí, i nyní žije a robotí rameny nesmírnými, promění hmotu, železu poručí téci, statečným pohledem zaklíná žár, ohnivé hady do těžkých kleští chytí, do hlavy bude jim kladivy bíti, až podle své vůle vnutí jim tvar. A nejvíc jistota zdvíhá mi hlavu, když oči mi zalévá jiskřivý vodopád a mává slavnostní pochodní na ulici: že všecko to, technický orchestr hřímající, vichřice zvuků, hra světelných splavů, co lidský rozum a ruka bezpečně řídí, že všecko to, nesmírná robota lidí, má smysl, má řád, že hudba ta mnohovětá je píseň nového světa. 38

Básně v knize Píseň nového dne: