MRTVÝM

MRTVÝM
To den byl radostný, den rozzářený, slunný. Slavnými blesky zkvetly obzory – Z města jsem vyšel. Právě od tribuny hesla se chvěla, vlály prapory, ozvěna ještě ulicemi nese úlomky písní, prudké výkřiky – bratrské ruce... k sobě přitulme se, čas vstává radostný a veliký – I já jsem zpíval píseň, která vhání krev do všech žil a slzu do očí – i já jsem cítil horké díkůvzdání a opojná síť smysly otočí – jdu pěšinou a sladce provází mne teď tichem měkký nápěv pramene – a náhlý úder – znovu z hloubky temné mi v hlavu bijí roky šílené – Krvavé moře... Slova poraněná si opakují: hrůza, smrt a hřích. Krvavé moře... Výkřik z hloubek sténá a zas je slyšet bestiální smích – Krvavé moře... Do oblohy bijí hlaholná hesla: vládnout, vpřed, já pán – Krvavé moře... V strašné historii sen srdce lidského je zašlapán – 19 Železný kyj se nad hlavami zdvíhá a ruku v rozmachu ti sevře kruh. Úzkostně hledíš – ocelová tíha vše živé rdousí – Tam je rozbit druh, tam šíje zjařmená se těžce sklání snad pod úderem okovaných bot a lidské srdce v nejslavnějším vzplání kams padá rozdrceno do temnot – Ne, ani ohněm nelze vyhladiti, ne, nelze ztlumit vznětem oslavy, zas ruka vraha za srdce tě chytí – a vězení a hlad a popravy – a do snů rudé slabiky se noří, až do konečků nervů hrot mi vnik – i v ohni západu ta jména hoří: Pankrác a Osvětim a Ravensbrück... (1946)
20