ZÁKOP

ZÁKOP
Zde leželi jste. Tvrdý náraz bot. Svítivá helmice. Tvář ocelová. Tvář lupiče, co znásilnil náš rod. Lupičský krok a rachotivá slova. „Nad rasou otrockou a nad národy nám dána moc, co nikdy neumírá!“ ...Zlomena pýcha v polích u vody, sen šílený a fanatická víra. Vzduch rozřezává povel polnice. To vaší polnice, vy hnědí vrazi. ...Dnes hnědne tam jen vlahá ornice a snědý sedlák v brázdy zrní hází. Dnes jasné jitro pozdrav rozdává a paprsky se měkce rozptýlily, kde leželi jste, božstva krvavá, svou pýchou jistí, křikem zpupné síly. Věj, větře líbezný, věj s modrých hor, vnes vůni pryskyřic a pozdrav rána, prošlehni, pročisť těžkých roků mor, jímž potřísněna zem je požehnaná, 17 ta země naše. Nové osení, až tryskne zázrak zelený a mladý, skryj hnusné rýhy, zakryj znamení i hanby palčivé i bídné zrady. (1947)
18