TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
Tak radost čistá v duši přiletěla
jen na okamžik jako bílý pták,
perutí šumem měkce nitrem chvěla
a mlhu dýchla v zrak...
Neb věřit nemoh’ jsem, že po dni šerém
v sny hřejný paprsek se zadívá,
že rozlije se chmurným podvečerem
zas píseň zvonivá...
Tak přiletělas náhle, nečekána,
tak udeřilas křídly do oken,
jak nedočkavý paprsk zoře z rána,
jak vidina, jak sen...!
Teď zpíváš sloky o vznícené chvíli,
o mileného těla liniích,
teď vracíš sny, jež dávno v mozek bily
v půlnočních visích mých!
A tiše šeptám, opojen a zmámen:
Ó ptáku prchavý, jenž v stínů rej
jak vodopád jsi pustil záře pramen,
ó stůj, ó neprchej!
41
Tak tebe zachytím, že síly žádné
z mých dlaní, ptáku, tebe nesprostí,
jen na pár vteřin, než zas temno padne,
mou budeš, radosti!
42