TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...

Vojtěch Martínek

TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
Tak radost čistá v duši přiletěla jen na okamžik jako bílý pták, perutí šumem měkce nitrem chvěla a mlhu dýchla v zrak... Neb věřit nemoh’ jsem, že po dni šerém v sny hřejný paprsek se zadívá, že rozlije se chmurným podvečerem zas píseň zvonivá... Tak přiletělas náhle, nečekána, tak udeřilas křídly do oken, jak nedočkavý paprsk zoře z rána, jak vidina, jak sen...! Teď zpíváš sloky o vznícené chvíli, o mileného těla liniích, teď vracíš sny, jež dávno v mozek bily v půlnočních visích mých! A tiše šeptám, opojen a zmámen: Ó ptáku prchavý, jenž v stínů rej jak vodopád jsi pustil záře pramen, ó stůj, ó neprchej! 41 Tak tebe zachytím, že síly žádné z mých dlaní, ptáku, tebe nesprostí, jen na pár vteřin, než zas temno padne, mou budeš, radosti! 42