SLOKY.

SLOKY.
Ó žel, ó žel, ó žel, máš jeden život jen – a svět pln tajemství je v dálky rozestřen – jest obzor nekonečný bez mezí, beze stěn! Tisíce životů teď pracuje a sní, tisíce pramenů stajenou hudbou zní, tisíců srdcí tlukot v proud splývá vítězný. A jedním vzepláním hřmí žití koloběh – co prudkých úderů v horečných práce dnech, co tichého hvězd chvění za nocí v modrých snech! Ó moci proniknout ten nespočetný dav, prolnouti horečně 16 všech milliony hlav, zachytit každou píseň šílených ze záplav! V tisíce chatrčí, v paláců tisíce pohledět, rozumět, čím kvílí vichřice, čím matky uspávají k děckům se chýlíce. Ó bědně zachytíš ne vlnu... kapek pár – zříš matné přízraky, ne slavný, jasný tvar – – ó bolest neúkojná, ten marný cítit žár! Chceš všecko procítit svým srdcem malátným a žití vlastního stesk těžce láme jím – ...chceš schytat lidskou bouři a státi nade vším –? 17 Ó žel, ó žel, ó žel, jak bolestný je sten – Je svět pln tajemství, do dálek rozestřen, a obzor nekonečný bez mezí, beze stěn! 18