NAD STRŽÍ HLUBOKOU...

Vojtěch Martínek

NAD STRŽÍ HLUBOKOU...
Nad strží hlubokou, jež tmí se zeleně, krvavá růže svítí. Ó pozoruj, ó pozoruj, jak v smavé proměně paprsků vlnobití v nesmírný padá klín – a všecky hltá mlčenlivý, hrozný stín. Nad strží hlubokou, jež děsná, beze dna, zářivý zázrak zkvétá. Ó utrhni, ó utrhni, kol květu průhledná sluneční síť se splétá – Je rosa na něm, pel a oblak duhový se v lístky rozestřel. Však, bratře, posečkej a dobře, dobře zvaž, než nad tůní se schýlíš – Ó přemítej, ó přemítej, rci, pevnou ruku máš, by nechvěla se příliš? Kdo mdlý, v ráz couvni v šeř, nevztahuj ruky chvějné na svítící keř – 12 Je závratná ta zelenavá hlubina – zda cítíš... láká, láká... Ne, nezírej, ó nezírej, tam peruť rozpíná se zeleného ptáka – Jen kdo prost závrati, smí beztrestně a hrdě s keře trhati. Však věř: je strašnou rozkoší přec pohled ten, jenž celým tělem mrazí – Kdo silný jest, kdo silný jest, ať hrozně rozechvěn přemůže temné srázy! Nad sebou slunce proud a dolů v bezedno, zmar prudce pohlédnout – 13
Básně v knize Zahrada:
  1. ČTYŘI SLOKY.
  2. DAR.
  3. NAD STRŽÍ HLUBOKOU...
  4. PŮLNOČNÍ KONFITEOR.
  5. SLOKY.
  6. HUDBA.
  7. SÁM.
  8. A PŘIJDE HODINA...
  9. ZA JEDEN OKAMŽIK...
  10. SOUMRAK.
  11. PÍSEŇ PODZIMNÍ NOCI.
  12. JE DRAZE VYKOUPENA.
  13. LETEM.
  14. DRAMA.
  15. JARNÍ.
  16. PÍSEŇ.
  17. TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
  18. TŘEŠNĚ VE KVĚTU.
  19. PODZIMNÍ ZÁPAD V HORÁCH.
  20. JÁ VOLAL JSEM TĚ...
  21. ANDANTE VEČERNÍ.
  22. PÍSEŇ.
  23. PÍSEŇ.
  24. PÍSEŇ.
  25. VÍNO.
  26. PÍSEŇ.
  27. TICHÉ SLOKY.
  28. SYMFONIE LETNÍ NEDĚLE.