PŮLNOČNÍ KONFITEOR.

Vojtěch Martínek

PŮLNOČNÍ KONFITEOR.
Nic víc, nic víc – jen v sebe uvěřit! A vlastní duši světlo rozžehnout! Jak radostno je potom být a žít, s odvahou pevnou v špinavý jít proud! Rost’ ze zmatků jsem, vlny zalily mé srdce zcela... Jaká úzkost dní, ó jaký nocí kvil, když šílily v mém mozku vlny dravých povodní! Rost’ ze zmatků jsem... Jaký je to chvat uniknout z lesů, než se sešeří... A jaké shroucení: mít v sobě chlad, když člověk sobě, sobě nevěří – Rost’ ze zmatků jsem – Maska vylhaná mě šálila a soumrak oslepil. Nač čekati? Je dlouho do rána a jaký smysl, jaký směr a cíl? Rost’ ze zmatků jsem, vlny zalily mé srdce zcela... Ale v úzkostech jsem překotně šept’, temnem opilý, naivní modlitbu a horký vzdech: 14 Nic víc, nic víc – jen v sebe uvěřit! A vlastní duši světlo rozžehnout – poctivým rytmem srdce v poplach bít a čistým čelem kalný vítat proud – 15
Básně v knize Zahrada:
  1. ČTYŘI SLOKY.
  2. DAR.
  3. NAD STRŽÍ HLUBOKOU...
  4. PŮLNOČNÍ KONFITEOR.
  5. SLOKY.
  6. HUDBA.
  7. SÁM.
  8. A PŘIJDE HODINA...
  9. ZA JEDEN OKAMŽIK...
  10. SOUMRAK.
  11. PÍSEŇ PODZIMNÍ NOCI.
  12. JE DRAZE VYKOUPENA.
  13. LETEM.
  14. DRAMA.
  15. JARNÍ.
  16. PÍSEŇ.
  17. TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
  18. TŘEŠNĚ VE KVĚTU.
  19. PODZIMNÍ ZÁPAD V HORÁCH.
  20. JÁ VOLAL JSEM TĚ...
  21. ANDANTE VEČERNÍ.
  22. PÍSEŇ.
  23. PÍSEŇ.
  24. PÍSEŇ.
  25. VÍNO.
  26. PÍSEŇ.
  27. TICHÉ SLOKY.
  28. SYMFONIE LETNÍ NEDĚLE.