DRAMA.

Vojtěch Martínek

DRAMA.
Tma v hledišti... A jenom proniká mou celou bytost tíseň neobsáhlá: zpěv jarních vznětů, dusná tragika a zašlapaná mladá duše zprahlá. A dobře vím: ne slovo básníka, však ruka té, jež hrála, v nitro sáhla, jen její rytmus, bolest veliká teď vlnila se, prudkou vlnou táhla. A chápal jsem, jak v daleko se řítí ten příběh celý, a jen mocně bije životů dávných nové vlnobití – Dárkyně velká! Temný otřes cítím, zní z dálek píseň divné nostalgie. V té chvíli, vím, jsem dvojím prošel žitím. 38