SOUMRAK.

Vojtěch Martínek

SOUMRAK.
Však„Však každý vraždí, co má rád –“ ten Wildův řeže rým – teď v teskné ticho ukován zde v šeru jizby zřím: je Reading stmělý, jen v koutě celly stín bije čelem mdlým – Tu chvíli znám, jež do šíje tak prudce udeří! Je všude tma a černý mrak se táhne od dveří, ty chabou dlaní vzduch chytáš maní v mlčícím zašeří! Tisíce očí planoucích ti hořce vyčítá – tvá cesta stojí před tebou, je hnusem pokrytá, ó, jak to pálí, ten pohled stálý, tma, v které nesvítá! Teď náhlým děsem udeřen bys na zem zlomen klek’ a duši své a svědomí 27 pokorné slovo řek’: „Já hříšník bídný, dni, noci, týdny už čekám paprsek! Teď stojím zde jak odsouzen, sám sebou souzen jsem – to nejhorší, být žalován své vlastní duše snem, stát zničen cele a signum v čele, v zoufalství zmatku mdlém!“ „Však každý vraždí, co má rád –“ ten hrozný řeže rým – v zrcadle vězně z Readingu svou vlastní bídu zřím – a zrakem štvaným, tmou rozleptaným, ten soumrak pozdravím. 28

Básně v knize Zahrada: