Matce.

Josef Václav Frič

„Proč tak smutným jsi a zasmušilým: k radostem nižádným nespěcháš; proč vždy sám jsi – nikdy neveselým? tyť své dny mladosti provzdycháš!“ Tak se ptáš, má drahocenná máti, se slzícím okem starosti; ach, že s tebou musím zaplakati: Prchly věčně dny mých radostí!– Slyšela jsi ptáče jasně pěti, kterému upadlo hnízdečko? Viděla jsi poupě rozvíjeti, kterému usvadlo srdéčko? Ssála jsi z viÓly dechy vonné, která práhla sama na poušti? Slyšela jsi zpěvy bezouhonné slavíka, když sám lít do houští? Žádný nepěl a se neradoval, kdo byl sám a sám, to s bolestí; nuž, kdo na mne smích by požadoval, když mě zná, že prost jsem radostí!– Jako ptenec, zbuzen ve vajíčku proklobává se, by zalítnul, tak mi láska tloukla ve srdíčku; ptenec udušen však zaniknul. V útrobách pak city pozaplály, že se lyra pýchou zachvěla; brzy však jí vichry pozavály, tak že prasklou strunou dozněla. A v tom bouře počala mnou třásti, vzteklá bouře vášní všelikých, bol a hrůza že se jali krásti do ňader mých, bojem divokých. Stál jsem sám, co skála v bujném moři, odolal jsem zhoubným orkánům, tak že vášeň více nepokoří mužnou hruď mou podlým satanům. Bojoval jsem, zvítězil a padnul; vášní novou, krutou, nejtěžší: Slávu hledám! – jiný cit uvadnul. Aj, kdož teď mi ducha potěší!?– A zas boří se mi, po čem práhnu, tak že chví se tajný duše nerv: Vím, když stupeň nejvyšší dosáhnu, – věčnou slávu, že jsem přec jen červ. Červ jen, červ, s planoucí jiskrou boží, hnusně zakalenou vášněmi; jehož cíl: až kosti k hrobu složí – jehož sláva: hvězdy zachvění. A když to mi v ňadrech věčně hoří, či můj zrak se může lesknouti? Či jsi vstavu, když mi vše se boří, jedinou mi radost vdechnouti?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

526. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ÚTĚCHA. (Louis Křikava)
  2. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  3. Národní píseň. (Karel Babánek)
  4. DOLORES (František Odvalil)
  5. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  6. Z kostela... (Rudolf Pokorný)
  7. ZA LUĎKEM MAROLDEM. (Jan Červenka)
  8. SIROTEK. (Stanislav Popelka)
  9. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  10. IX. Ty bledá moje lilie, (Vítězslav Hálek)