DOLORES

František Odvalil

Ne plakat nechci Kdo ví jaké býlí(Na) by na mé poušti vzbudila slz vláha(Na) Snad také pro mne den se brzy schýlí(Na) Ale jednu krutou věc již dnes já také vím(Na) Smutno je a těžko Bolestně tak váhá(Na) duch můj unavený dlouhým čekáním(Na) Na úsvitu trochu na kapku jen rosy(Na) na pohnutí vánku na radostné cosi(Na) na něco ať lidé jakkoli to zvou(Na) co by vzbudilo zas blahý žití zájem(Na) co by potěšilo bědnou duši mou(Na) Jak je dávno již co byl mi Karmel rájem(Na) Samota šuměla nášepty nebeských úst(Na) chudoba cítila perutě do oblak růst(Na) a od modliteb horských zdrojů chuti(Na) nebylo nebylo ani odtrhnutí(Na) Myslela jsem tehdy vždy že bude tak(Na) A přec již dávno jinak je(Na) Je život dlouhý Vše je ztracené(Na) Osamění jako skály na srdci dnes tlak(Na) odříkání marnou cestou do prázdna se tratí(Na) A duch který lehce opouštěl tak svět(Na) začal churavět(Na) prázdnotou a žalem začal umírati(Na) Není to lítost a není to touha(Na) Je to jen otrava dlouhá(Na) zhrzený milenec jedem se mstí(Na) Ukrutné světa tajemství(Na) Já vím ten svět mnoho není Je to jen tečná(Na) z nebytí v nebytí říš(Na) odtud co není ještě tam co není již(Na) možností pouhých přímka nekonečná(Na) Jediný bod z ní v oblast bytí je vzatý(Na) tam kde se jí dotkl Kruh Plnosti svatý(Na) jediný bod ach ale ten září(Na) dráždivě svítí do očí a tváří(Na) Což měla jsem já právo zhrdnout tím co Bůh(Na) nechal vstoupit z ničeho v bytí svatý kruh(Na) právě tak jak mne jež také jsem jen nic(Na) Krásné přec je vše co jest krásné vše co žije(Na) Vinice kdes rozkvetlá milých družek zpěv(Na) útulný dům v zahradě slunné Kastilie(Na) dětí zrak a oheň kterým hoří krev(Na) a dvé tak černých zřítelnic(Na) Ale ne Nač myslím To jsem všecko dala(Na) a neberu svou obět zpět(Na) Avšak Spasiteli vypráhlá jsem skála(Na) potřeba je přece trochu napršet(Na) aby oživ pramen odkud může píti(Na) ptáče bez jehožto srdečného pění(Na) nést to žití(Na) možno není(Na) Radost Bože radost(Na) radost jakoukoli sebe menší radost(Na) ať má z čeho žít to srdce utýrané(Na) Já neporoučím ne co by to mělo být(Na) ba ani nevím Pane(Na) nemusí ze světa zářiti ten svit(Na) Ty můžeš ho vzít(Na) odnikud z ničeho jak zemi a nebe(Na) nemusí z něčeho radost to být(Na) když může být přímo z Tebe(Na) Hle toť každodenní prosby mé jest hlas(Na) toť již jediný jest modlitby mé sten(Na) Za radost můj Bože za radosti jas(Na) jakoukoli radost sebe menší jen(Na) každodenní hlad ty přec to dobře víš(Na) ty jenž na obraz svůj sám jsa přeblažený(Na) takové jsi stvořil srdce bědné ženy(Na) proč hlad ten nesytíš(Na) Ó čekání Jak čekání tíž znaví(Na) Dnes dobrá byla by mi hrstka šedé trávy(Na) na hřbitově chudém na mém hrobě(Na) A nesmím říct to nikomu a pravím to jen Tobě(Na) můj Spasiteli milý(Na) že není již síly(Na) že zde bědné srdce člověka(Na) nic již nečeká(Na) Vždyť jsem jak uschlá mandloň naší kvadratury(Na) nerozkvetla jarem bláhov kdo by s hůry(Na) čekal na zázrak že opět rozkvete(Na) Co bych čekala já chvíle té(Na) O jistě hodna nejsem ani abych sňala(Na) matce Teresii s nohou opánky(Na) Ale hle i ona která vždy se pjala(Na) jako kondor výš a nás vše s sebou rvala(Na) na konec své pouti došla unavená(Na) Bože jak tam leží Bol jí na spánky(Na) vytiskl svůj pařát smrti zasvěcena(Na) nebeskými léky všemi opatřena(Na) modlitby své šeptá ke světu nic nedí(Na) oddaně a klidně na křížek svůj hledí(Na) ale více nic o Bože Schoulena jak dítě(Na) křížek svůj si tiskne hodně křečovitě(Na) a z těch dobrotivých jasných očí zří(Na) já jsem zahlédla to celá uděšená(Na) smutku tajemství(Na) A víc nic o Bože Což pak možno není(Na) trnitý jí sejmout věnec utrpení(Na) radostí a slávou skončit její dny(Na) jako slunka západ zářně vítězný(Na) A to přec jest ona Zápasila tak a ještě zápasí(Na) Což pak teprv já Strom uschlý bez krásy(Na) Nebude již jinak Škoda cesty té(Na) Nerozkvete život Uschlá mandloň nezkvete(Na) Zázrak Bože zázrak Mandloň v květu celá(Na) Co jen Bože dobrý neblahá jsem děla(Na) co jen nevděčná jsem nedočkavě chtěla(Na) Spasiteli milý buď mi milostiv(Na) Počkám již Já počkám Přijď kdy budeš chtíti(Na) radost dej až budeš jakou nazbyt míti(Na) jsem strom uschlý pravda pahýl smutný černý(Na) ale ty můj Kriste ty jsi přece živ(Na) a tys duší květen příští slávy den(Na) mou buď bídou veleben(Na) věčný a věrný(Na)

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

849. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. Finale. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JÁ Z BOLESTI VYROST A MILOVAL... (Antonín Sova)
  3. *** (Bohdan Kaminský)
  4. JSEM JAKO ŽEBRÁK TEN... (Zikmund Winter)
  5. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  6. Národní píseň. (Karel Babánek)
  7. PÍSEŇ. (Vladimír Frída)
  8. AMARA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. TIŠE SE DÍVÁM... (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. II. Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití, (Jaroslav Vrchlický)