Tušení.

Josef Václav Frič

Již dosti bolů, nač mi tato tíže, vždyť nesmím dolů – k životu mne víže posvátný úkol a ta družka věrná, jíž beze mne jen zkáza hrozí černá! Aj, vzhůru vzchop se, němý duchu můj, pronikni mrak a zapěj – prorokuj! Nadarmo! – hloub a hloub to srdce postonává, ta ňádra hrobem jsou, v nějž duch se pochovává – Což vrchol žalů ještě nedospěl sem, což pravou píseň dosud nezapěl sem? A když ji vyzpívám, všech rájů obětí – což musí píseň má být písní labutí? –

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

200. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  2. I. Pozvání. (František Matouš Klácel)
  3. Ustavičně o mé ňádro dumné (František Sušil)
  4. Tajemná jest vazba duše s tělem, (František Sušil)
  5. Chci skalou být a pevně stát! (Jiljí Vratislav Jahn)
  6. Mou duší stále lomcuje (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné, (Karel Hynek Mácha)
  8. Břímě velké Bůh nebeský složil (František Sušil)
  9. Života tajné úkony (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. 81. Potěcha. (František Sušil)