Tušení.

Josef Václav Frič

Tušení.
Již dosti bolů, nač mi tato tíže, vždyť nesmím dolů – k životu mne víže posvátný úkol a ta družka věrná, jíž beze mne jen zkáza hrozí černá! Aj, vzhůru vzchop sese, němý duchu můj, pronikni mrak a zapěj – prorokuj! Nadarmo! – hloub a hloub to srdce postonává, ta ňádra hrobem jsou, v nějž duch se pochovává – Což vrchol žalů ještě nedospěl semsem, což pravou píseň dosud nezapěl sem? A když ji vyzpívám, všech rájů obětí – což musí píseň má být písní labutí? – 1859
114

Kniha Výbor básní (1861)
Autor Josef Václav Frič

Další vydání

Tušení. v knize Různé básně (in Sebrané spisy veršem i prózou, svazek 3) (1880)