Či jsem já to?

Josef Václav Frič

Přichází doba lidské slabosti, kde bojem umdlen jen po míru práhnu a chvěji se, když v rány bolesti své přežilé za hluboko zasáhnu; tu cítím, že jsem přece dítě jen, že i ty vrahy zrodil matky stén, i ptám se, vidě hra že zoufalá to: či jsem to? A skroušeně když v slzách roztopím se, když v ňadra slabosti své udeřím pln bázně, že se bolem rozkočím, že dlouhou beznadějí usoužím se, když jistou smrt jen vidím před sebou a tisíc padlých světů za sebou, zdá se mi, život hra že šílená to: či jsem to? A překonám-li bol svůj, pouště se do lůna lehkovážných radovánek, všech trudů lékem vína sprostě se, milosrdný skolíbá mne spánek: Tu zdá se, že se těším z života, že vítaná mi sladká dřímota, i zbírám ve snách perle, růže, zlato či jsem to? – A ze sna probudí mne sladký ret: jak dítě poskočím a tulím v náruč svou vždy věrné lásky družku milenou jsem blažen, zdali též jen na pohled? ne, nezkalím si chvíli milosti, žehnám tu dobu plaché radosti, a nedbám, zdali zas mi všecko bude vzato: či jsem to? A vykonám-li smělý dělný čin, jenž otvírá i budoucnosti klín, tu sám nad jeho velebností žasnu a těším se; však rozdme-li se pýcha, tu náhle výbuch plamenů těch hasnu i žehnám dítě své, však ptám se zticha s pobožnou nedůvěrou patře na to: či jsem to? Tak v lásce, v žalu, v pýše, v radosti duše stále sama sebe hledá; i poznám na vzdor spěchu ba i slabosti osudné kolo že se zvrátit nedá. Kdo sletí, rozžehnej se, dosavád se držím, a kdo čeká na můj pád, čeká: život můj mi stojí za to Vždyť jsem to! –

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

805. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KOLÉBKA. (Václav Bolemír Nebeský)
  2. 4. Mně tu těsno. (Jan Karafiát)
  3. XXVII. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XI. Konečně zármutek všechen (František Gellner)
  5. Rodičům. (Adolf Heyduk)
  6. Mému rodišti. (Ferdinand Tomek)
  7. 1. Dítě. (František Sušil)
  8. Hájek. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  9. Snu mládí. (Adolf Brabec)
  10. 2. Často v tichých šera dobách (Josef Kuchař)