XXXIV. Kdoby tajil, že jsi krásná?

Vincenc Furch

Kdoby tajil, že jsi krásná? A však mě nerozněcuješ, Jak z mramoru je mé srdce, Nebo zná už lásky žal. Darmo planou oči tvoje, Jako v černém uhlí jiskry, Darmo rty se tobě rdějí, Jak růžová poupata. Nerozněcuješ mě k lásce: Nebo tys pro mne z kamena, V zkázu by mne jen uvedlo, Kdybych nebyl též kámen. A však cítím tajně: Kdybych Tě směl obejmouti, jako Objal Pygmalion sochu – Stala by se proměna! Naopak co Pygmalion V mrtvou sochu život dechnul: – Z tebe by do srdce mého Věčné lásky vproudil tok!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

502. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hádka. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  2. Skromná láska. (Berta Mühlsteinová)
  3. IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli, (František Táborský)
  4. Hrobka srdce mého. (Josef Burgerstein)
  5. Naposled. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. 44. Svil jsem srdce květ ku kvítku, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. Rakouské vyznání lásky. (Alexandr Balcárek)
  8. 1. Kdož mi klidné doby vrátí, (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. Děva srdce mého. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. Stance. (Adolf Heyduk)