Znáte srdce mého děvu?
O ne, vy neznáte ji!
Krásnou v lásce, krásnou v hněvu –
Mělbych zde již nebe s ní.
A tu srdce mého děvu,
Na niž stále myslívám,
Málo v lásce, nejvíc v hněvu
Jenom krásnou vidívám.
Znáte karminové záře,
Aurora když budí den?
Tak jsou sličné její tváře,
Milostnosti pravé kmen.
A ty karminové záře
Nebudí v mém srdci slast;
Neb já nesmím líbat tváře –
Musím, ach! hubinky krást.
Znáte „pomni na mne“ kvítko?
Také ona očko má,
Ano čistou, jako dítko,
Nevinností ducha plá.
A to „pomni na mne“ kvítko
Zřít tak na se vidívám,
Že se někdy jako dítko,
Oči sklopě, stydívám.
Znáte liliovou stkvělost?
Znáte leknín posvátný?
Hrdla jejího to bělost –
Také zdobí rámě ji.
A co liliová stkvělost?!
Mně ten leknín posvátný
Obejmouti brání bělost –
Zapasím, ach! darmo s ní.
Znáte hlazuru, níž stkvějí
Kosti se vzdy slonové?
Tací jsou, nimiž se její
Ustka pyšní, zoubkové.
A hlazura, níž se stkvějí
Kosti slonné, ještě mně
Nestkvěla se nikdy, její
Když srdéčko láskou žže.
Znáte pění Filomély,
V sen když ptence kouzlívá?
Taký hlásek liboznělý
Z jejich ust se ozívá.
A to pění Filomély
Láká slzy v oči mé –
Neb ten hlásek liboznělý,
Když jsem smělý, kárá mne.
Znáte vnadu, purpurové
Když se růže poupě rdí?
Takoví jsou její rtové,
Rtové zvoucí k líbání.
A to poupě purpurové
Jest mé strasti příčinou –
Nedajíť se zlíbat rtové,
Ač mne k celování zvou.
Znáte srdce mého děvu,
Děvu nejspanilejší?
Nuž tak víte, že je v hněvu,
Nežli v lásce krásnější.
Jakbych srdce mého děvu –
Teď mi hleďte radu dát –
Mohl v lásce, nežli v hněvu,
Spanilejší udělat?