XLIX. Ó, jděte mi s tou vaší pravdou,

Vítězslav Hálek

Ó, jděte mi s tou vaší pravdou, jak vaše tvář tak zkroucenou, tak úlisnou po záletnicku, tak dušnou a tak zblácenou! Ta pravda, u níž já se učil, ta přímo podívá se v tvář, co promluví, to také cítí, a hřeje tím, jak slunce zář. Ta když pocítí v srdci lásku, ta v tváři jarem zaplane, a zem a nebe jsou jí svědky, že ani kvítkem neklame. Tať čistá jako noční nebe, tak jemná jako květu pel, tak pravdivá jak srdce matky, a vroucí jak slavíka žel. Tak průhledná jak dětská mysl, nech pláče aneb zaplesá – tak já jsem v přírodě ji poznal a tak ji mluví nebesa.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

660. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  2. Děva srdce mého. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  3. Stance. (Adolf Heyduk)
  4. Má vlast. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  5. XXII. (Karel Sabina)
  6. IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli, (František Táborský)
  7. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  8. 363. Co je vertký měsíc u oblohy, (Jan Kollár)
  9. Jindy. (Adolf Heyduk)
  10. Nuže, pěvče, pohov duši, (Adolf Heyduk)