BEZDĚKOVSKÁ ELEGIE.
Oblak za oblakem k horám plove,
k modrošedým horám Šumavy.
Zlatá záře nad krajem se chví,
i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove!
Zapadlé dva skrývá v trávě hroby,
z rokoka dvě desky kamenné.
Sluneční jen šípy plamenné
neb svit luny modravý jej zdobí!
Tupadelská skála strmí z lesa,
křivolaká, plná rozsedlin.
Vlčí mák tam roste, kapraď, blín,
vrchol jak by hrozil spárem běsa!
Vítr kolem lká a táhle sténá,
básník Spiess kde v sluji měl svůj byt.
Dávno kdys’ tu jeho stín se kmit’,
hraběnčina tvář,..tvář... s ní krajek pěna...
duch tmám propadlý když svět už míjel,
samotář když příšer dav jen zřel.
Hvězdný hasnul třpyt, svit luny mřel,
a vítr lkal, jak rakev kdyby sbíjel...
14
Srdcí dvou tu lásku kvésti znovu
skála viděla a marný plam’.
Jed se slitoval! Tvůj sen byl klam,
líbezná hraběnko Küniglová!
Oblak za oblakem k horám plove,
k modrošedým horám Šumavy.
Zlatá záře nad krajem se chví,
i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkové!
15