BEZDĚKOVSKÁ ELEGIE.

Julius Skarlandt

BEZDĚKOVSKÁ ELEGIE.
Oblak za oblakem k horám plove, k modrošedým horám Šumavy. Zlatá záře nad krajem se chví, i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove! Zapadlé dva skrývá v trávě hroby, z rokoka dvě desky kamenné. Sluneční jen šípy plamenné neb svit luny modravý jej zdobí! Tupadelská skála strmí z lesa, křivolaká, plná rozsedlin. Vlčí mák tam roste, kapraď, blín, vrchol jak by hrozil spárem běsa! Vítr kolem lká a táhle sténá, básník Spiess kde v sluji měl svůj byt. Dávno kdys’ tu jeho stín se kmit’, hraběnčina tvář,..tvář... s ní krajek pěna... duch tmám propadlý když svět už míjel, samotář když příšer dav jen zřel. Hvězdný hasnul třpyt, svit luny mřel, a vítr lkal, jak rakev kdyby sbíjel... 14 Srdcí dvou tu lásku kvésti znovu skála viděla a marný plam’. Jed se slitoval! Tvůj sen byl klam, líbezná hraběnko Küniglová! Oblak za oblakem k horám plove, k modrošedým horám Šumavy. Zlatá záře nad krajem se chví, i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkové! 15