STARÉ HODINY.

Julius Skarlandt

STARÉ HODINY.
Sloupkové hodiny tikají v zákoutí omšelém. Mračí se... smějí... vzlykají – Zrcadel jasným sklem zašlých dob svědky si obrazí, figur bronz... spinet... meč... A kyvadlo mdlými nárazy všelikou vede řeč – Francouzský orel se vypíná nad prasklý ciferník. Na starou slávu si vzpomíná, na blahý okamžik, dvanáct kdy ostře pod ním bil stroj tak jako hlasný zvon, a v zrcadlech mih’ se, po boku zbroj, sám Velký Napoleon – Ponuře zní teď hodin těch hlas, zrcadel tmí se skla. A v kyvadla sten a chorý třas smrtka se směje zlá... 32