ALEGORIE PODZIMU.

Julius Skarlandt

ALEGORIE PODZIMU.
Jde Podzim,..Podzim... drsný chlapík s loutnou, křepčí a hraje. Kam pohlédne, tam stromy žloutnou, mha klesá v kraje. Vsi podřimují, z chalup kouř se plazí, mdle proud se leskne. Slunce jak mátoha kdes’ nade srázy,srázy má oči teskné. Věž trčí z rozvalin a jeřáb plane, u cesty bílé. Zlý vítr od pohoří vane a potměšile. Jde Podzim, lancknecht v pestrém šatušatu, dál k lesům, pláním, a bledá Smrtka s kosou v chvatu,chvatu klopýtá za ním. 28