STAROSVĚTSKÁ SILHOUETTA.

STAROSVĚTSKÁ SILHOUETTA.
Poleňská „Pasíčka“ starý je mlýn, na stráni nad ním je kostelík s věží. Ukryt je v olšoví, vrbisek klín, potok kde bujarý v lučiny běží... Dávno už tomu je, kdy tam zněl smích mlynáře-písmáka z chodského kraje. I pány z Chudenic zřel ve zdech svých, naslouchat, složení pěkné jak hraje... Sám abbé Dobrovský často v něm dlel, host vždycky vítaný paňmámy Marty. Nejednou na rozpek zrno si smlel a pak šel na faru zahrát si v karty. Zahradní besídky nápis tam zval: „K hovoru vítám vás, přátelé moji!“ Hosty své vikář rád počastoval, piva též soudek měl ukrytý v chvojí. Český vždy ve sboru zazníval zpěv, bylť kaplan Livora vlastenec bodrý. Těžce nes’, na smrt že český jde lev, jak řek’ sám učený pan „abbé modrý“. 12 Věřil však, přece že bude snad líp’! Tu kantor Pejrek mu do noty vpadal. Slova měl ostrá, jak kalený šíp, v zdravý kmen národa naděje skládal. Poleňská „Pasíčka“ starý je mlýn, kolo kde trouchniví a náhon mlčí. Zdi se tam drolí a s kopřivou blín,blín kol’ nich se rozlézá a máky vlčí... Naproti černá se Doubravy svah, za ním dál obrysy klatovských věží. Láká a vábí tu Šumavy prah, silnice bělavá v dálku jak běží... 13