ZA SOUMRAKU.

Julius Skarlandt

ZA SOUMRAKU.
Doubrava strmá teskno kolem šíří, červánků posledních jak zblednul nach. Rej klikatý už začli netopýři a vítr hvízdá v šerých skalinách... Kříž nachýlený u rozcestí trčí, je Kristus na něm bědná plechu tříšť. Z cest bílých jedna v tmavém mizí smrčí, v svah běží druhá širých vřesovišť... Jde osamělec jakýs’ k lesu chvatně. Vlak píská kdes’. Kol rachot v ticho hřmí,hřmí. Pár žlutých světel zamihlo se matně. Kraj celý zvolna propadá se v tmy... 24